čtvrtek 29. září 2016

pondělí 26. září 2016

sobota 10. září 2016

sobota 3. září 2016

Rozhovor s Emmou Riedovou | Nechtěla jsem psát jen sama pro sebe

Ahoj Emmo, děkuji za rozhovor. Pro začátek bych tě chtěla poprosit, aby ses nám trošku představila.
Pocházím z Prahy, kde také žiju a pracuju jako právnička. Mám vřelý vztah k literatuře, výtvarnému umění a historii a ráda si vymýšlím příběhy. Jeden takový jsem sepsala a vydala jako historický román pod názvem Královské intriky, druhý s názvem Pařížské rekviem právě vychází.

Chtěla ses vždycky stát spisovatelkou?
Vždycky jsem ráda vyprávěla a psala příběhy, ale donedávna mě vůbec nenapadlo je publikovat. Neměla jsem pocit, že by moje nápady byly zas tak hodnotné, aby to mělo smysl, a považovala jsem to prostě za způsob relaxace. Navíc jsem žila v představě, že vydat knihu je nesmírně náročné, takže jsem o tom vůbec neuvažovala. Během studia práv jsem na čtení ani psaní neměla vůbec čas a vznikl ve mně zvláštní přetlak a najednou jsem měla strašlivou chuť napsat něco rozsáhlejšího, oddechového, co mě bude bavit vymýšlet. A najednou jsem nechtěla psát jen sama pro sebe.

Co ráda čteš? Prozradíš nám, jaké jsou tvé nejoblíbenější knihy?
Tohle je hodně velké téma. Ráda se vracím k rozsáhlejším dílům od Dostojevského, George Elliotové nebo Steinbecka, takže kdybych měla udělat nějaký úzký výběr, budou to Bratři Karamazovi, Idiot a Middlemarch. Jenže na světě je tolik dalších skvělých knih! Nedám dopustit na českou klasiku jako Čapek, Vančura a Hrabal. Z historické prózy jsem měla vždy ráda Loukotkovou a Feuchtwangera a samozřejmě Jméno růže od Eca a Rodinu od Maria Puza. Ze současné české prózy mě zaujali Jana Šrámková, Miloš Urban, Martin Šmaus nebo Petra Hůlová. Nejlepší knihou loňska byl pro mě jednoznačně Kvítek karmínový a bílý, který mi připomněl další knihu, kterou mám velmi ráda, a to Francouzovu milenku od Johna Fowlese. Z oddechovějších věcí miluju klasické detektivky a taky špionážní romány Johanna Maria Simmela odehrávající se v troskách poválečného Německa jako třeba Všichni lidé bratry jsou.

Máš nějaký literární vzor?
V rámci žánru, kterému se zatím věnuji, bych ráda časem dosáhla podobné úrovně psychologie postav a stavby příběhu, jako tomu je právě u Maria Puza či Johanna Maria Simmela, Královské intriky ale podle mě stylem připomínají spíš Ludmilu Vaňkovou, protože v sobě mají hodně výraznou romantickou zápletku. I Pařížského rekviem, které je trochu temné a trochu detektivní, je stále hodně milostně laděné.

Co tě vedlo k napsání tvé první knihy Královské intriky?
Jak už jsem zmiňovala, byl to určitý přetlak chuti vyprávět příběh a nějakou dobu s ním intenzivně žít, ale také touha ověřit si, jestli to zvládnu. Trochu mě vyprovokovalo, že jsem díky korekturám, které dělala moje maminka, viděla, co se vydává, a měla jsem dojem, že i červenou knihovnu či historický román je možné udělat lépe a že bych to zvládla.

úterý 30. srpna 2016

Velký Gatsby | V rytmu jazzu a s chutí šampaňského

Víte, jsou knihy, okolo kterých chodíte třeba každý den. Leží vám v polici, vy o nich sice víte, tušíte, že tam prostě někde jsou a práší se na ně, ale nevšímáte si jich. Mohou uběhnout celá dlouhá léta než si najednou uvědomíte, že si je chcete přečíst a sáhnete po nich. A někdy k tomu ani nedojde. Věřím, že většina z vás má doma nějakou podobnou knihu. U mě to byl Velký Gatsby. A jsem opravdu ráda, že jeho chvíle nakonec přece jen nastala, já ji vytáhla z police na světlo a přečetla…


neděle 28. srpna 2016

Přečteno: Návrat slov, Velký Gatsby, Než jsem tě poznala

Slibované první knižní video je online. Určitě mi pak napište do komentářů, jestli jste některou z těch knih četli a co si o ní myslíte a co si myslíte o videu - jestli je třeba něco upravit, změnit, apod. Váš názor mě zajímá! 

A pro ty, co videa neradi sledují a raději četli články… Několik lidí mi psalo, že videa jsou fajn, ale že raději četli mé články. To mě strašně potěšilo! Asi jsem potřebovala něco takového slyšet, vědět, že aspoň jediný člověk ty články četl, protože mě to hrozně nakoplo. Tak moc, že jsem ten den napsala hned dva články o knihách, o kterých mluvím v tomto videu a brzy je zveřejním. Tímto bych tedy chtěla poděkovat těm, co mi dodali chuť, energii a motivaci zase psát. Ono se totiž špatně tvoří, když nemáte vůbec žádnou odezvu, ale jakmile se objeví alespoň jediný člověk, který vám dá najevo, že ho to zajímá, hned je to o něčem jiném. Jak mi řekl jeden moudrý člověk - pokud se najde jediný člověk, který vaši práci ocení, má to smysl a rozhodně v tom pokračujte. Takže já budu…

čtvrtek 25. srpna 2016

Pět let blogování o knihách, krize a nové nápady aneb co bude dál?

Je to už více jak pět let co píšu Knižní útočiště. I když v poslední době to spíše vypadá, že nepíšu. A je to pravda. Nastala u mě jakási blogerská krize, protože jsem úplně ztratila motivaci. Ale to celkově souvisí s celým mým životem, o čemž se tady rozepisovat nechci. Nicméně, snad se všechno obrací k lepšímu a spolu s tím se zase dostavuje i chuť a motivace něco dělat. Ale trochu jinak…

Mám pocit - a on to asi nebude jenom pocit - že knižní recenze už nikdo nečte. A ono se blbě pracuje s pocitem, že výsledek nikoho nezajímá a nikdo ho nečte. Takže je čas na změnu. Protože pořád ráda čtu a chtěla bych s vámi dál sdílet své názory na knížky, jenom už ne prostřednictvím klasických recenzí. Neříkám, že už je nebudu vůbec psát, třeba se k tomu časem zase vrátím, ale chci zase zkusit něco nového. Vlastně ani ne tak nového, jako spíše staro-nového. Málokdo si asi uvědomuje, že jsem byla jednou z prvních "knižních youtuberů". Natáčela jsem knižní videa někdy před pěti lety, v době, kdy to nikdo jiný (kromě občas Abyss z Knižního nekonečna) nedělal. Vydrželo mi to asi 2 roky. Pak se totiž objevila spousta nových "booktuberů" a já dostala pocit, že je nestíhám. Měli lepší techniku, lepší kamery, videa v HD kvalitě, dokonale sestříhaná. Já neměla nic z toho a na stříhání jsem byla moc líná. Já na tu techniku moc nejsem…

Jenomže, časy se mění, doba jde dopředu a všechno se zjednodušuje. Roky jsem se vyhýbala "chytrým mobilům" až jsem letos na narozeniny jeden dostala. Jeden s docela kvalitním foťákem a kamerou. A tak se zrodil nápad. Ono totiž i to stříhání se mnohem zjednodušilo, když si jednoduše stáhnete aplikaci, která to všechno rychle a snadno zvládne pomalu za vás. To pak i takový odpůrce techniky jako já dokáže ta videa upravit do nějaké aspoň trochu koukatelné podoby…

Takže konečně k věci. Prostě jsem si řekla, že bych mohla zkusit zase natáčet knižní videa. Nově a trošku jinak než před těmi několika lety. Mějte se mnou ale prosím trošku trpělivosti než si na to všechno zvyknu a naučím se s tím pracovat. První video je nahráno a vy se na něj můžete klidně podívat. Je to zatím jenom takový menší úvod, v němž vysvětluju co, jak a proč… Určitě mi dejte do komentářů vědět, co na to říkáte, co by chtělo zlepšit a podobně. A jestli pro mě máte třeba nějaké tipy nebo nápady na videa, tak budu taky ráda. Zatím, já jdu zase točit…


středa 10. srpna 2016

Královské intriky |

Emma Riedová je mladá spisovatelka, ačkoli pracuje jako advokátní koncipientka. Psaní je ale její velkou vášní, stejně jako historie, a tak se není čemu divit, že se pustila do psaní historických románů. Její prvotinou jsou Královské intriky, odehrávající se na počátku 14. století a jsou plné intrik, napětí, ale i romantiky.

Počátek 14. století je bezesporu dobře zvolenou dobou pro historický román. Vždyť je to pro naši historii poměrně zásadní období a taky dost bouřlivé. Rod Přemyslovců, vládnoucí v Českých zemích dlouhá staletí, vymřel po meči a o uvolněný trůn se okamžitě začínají hádat různí zájemci. Hlavní hrdinkou příběhu však není žádná vysoce postavená dáma, ale Markéta z Březové, neteř léčitelky. Z Markéty se ale řízením osudu nestane léčitelka, ale společnice jedné urozené dámy. U té se vzdělává, zpívá a věnuje se dalším činnostem, typickým pro dvorní dámy. Ale všechno pěkné jednou končí a Markéta musí uprchnout, aby se zachránila před manželem oné dámy. A to je teprve začátek její cesty, která ji přivede dokonce i do služeb samotného Jana Lucemburského.

Ačkoli je hlavní postavou Markéta, děj nesledujeme jejím prostřednictvím, ale prostřednictvím čtyř mužů, přičemž každý z nich má k Markétě určitý vztah. Tohle střídání pohledů bylo rozhodně zajímavým prvkem a autorka ho zvládla bravurně. Občas se může stát, že se čtenář v průběhu takového střídání pohledů ztratí, ale u této knížky jsem s tím neměl nejmenší problém. Celkově všechny charaktery byly zdařile vykreslené a uvěřitelné. Dalším plusem knihy je její čtivost, zajímavý děj, který je takovým správný mixem napětí, intrik a romantiky. Kdesi jsem narazila na srovnání s Angelikou a nezbývá mi, než souhlasit, ačkoli je třeba podotknout, že Královské intriky nejsou tak naivní jako Angelika a rozhodně lépe zvládnuté, co se historických reálií týče. Je znát, že autorka se o historii skutečně zajímá do hloubky, ostatně, má také vystudované dějiny umění.
Jediné, co možná trošičku pokulhávalo, byly dle mého dialogy, které mi občas nepřišly úplně uvěřitelné.

Královské intriky jsou bezesporu zdařilým debutem mladé autorky a s čistým svědomím je můžu doporučit všem čtenářům, kteří hledají nějaké příjemné, oddechové čtení a mají v oblibě historii. Navíc, autorka píše dál a blíží se datum vydání jejího druhého románu s názvem Pařížské rekviem, který bude rovněž historický, ale z úplně jiného období. Děj je totiž zasazený do Francie konce 19. století a mělo by se jednat o příběh plný lásky a nenávisti, ale také odvahy a odhodlání. Já nevím jak vy, ale já se rozhodně těším…

Pokud chcete vědět více o autorce a jejích knihách, navštivte její stránky: http://www.riedova.cz/

pátek 4. března 2016

Knižní trojka č. 1: Fantastický začátek roku s Geraltem, na Marsu a při řešení paranormálních záhad

Rok 2016 začal, alespoň co se knih týče, naprosto skvěle.


První dny nového roku jsem strávila s Geraltem, Ciri a Yennefer. Pravda je, že jsem doufala, že ságu o Zaklínači a Ciri zvládnu přečíst ještě v roce 2015, abych do toho nového vykročila s čistým štítem, ale nezadařilo se. Na druhou stranu jsem nový rok začala s naprosto skvělou knihou. Opravdu nechápu, jak mi takové knížky mohly ležet na polici TAK dlouho (několik let) než jsem se k nim konečně dostala. Tohle byla prostě pecka. Paní jezera jsem hltala a skoro jsem ani nedýchala napětím a to jsem prosím přibližně věděla, jak to skončí, protože jsem fanynka PC her, které se odehrávají až po knižní sáze, takže jsem měla konec celkem naspoilerovaný. Ale vůbec mi to nevadilo… Sapkowski prostě napsal fantasy ságu, která patří k základu žánru a stala se jednou z mých nejoblíbenějších. Po dočtení jsem prohlásila (a pořád na tom trvám), že Sapkowski celého slavného G.R.R. Martina strčí hravě do kapsy. Kam se na Geralta hrabe celá Píseň ledu a ohně! Kdepak, takhle se dělá fantasy. Geralt je tou nejcharismatičtější knižní postavou, se kterou jsem se kdy na stránkách knih setkala. K tomu si připočtěte výborně promyšlený  a uvěřitelný svět, skvěle napsané vedlejší postavy, vygradované napětí, dech beroucí konec a další a další superlativy a vyjde vám Zaklínač. Teď ještě sehnat mašinu, na které bych si mohla zahrát Zaklínače trojku a jsem spokojená… A že pana Sapkowského prosím, aby zase napsal něco s Geraltem, materiálu je fůra…

úterý 1. března 2016

čtvrtek 28. ledna 2016

Příšerné příběhy vánoční | Bude vám běhat mráz po zádech…

Když vyšly Příšerné příběhy vánoční, bylo mi jasné, že si je musím přečíst. Měla jsem takový dojem, že to bude čtení přesně pro mě, ačkoli je to kniha "pro čtenáře od 10 let". Co na tom, Harry Potter je přece od devíti, ne?

A měla jsem pravdu, Příšerné příběhy vánoční mi jednoduše sedly. Je to docela útlounká knížečka, ve které najdete sedm krátkých příběhů. Ty povídky mají samozřejmě něco společného, všechny se odehrávají v období vánoc a všechny jsou tak trochu strašidelné. Ale strašidelné takovým tím správným způsobem. Viktoriánsky děsivé a tajemné. Svým způsobem mi trochu připomínaly styl Neila Gaimana, který taky nikdy úplně neodhaluje zlo, které v jeho příbězích vystupuje.

Všechny povídky mají úžasnou atmosféru a jsou skvěle vypointované. Mrzí mě, že jsem autora neobjevila už dříve, protože je skvělým vypravěčem. Určitě se poohlédnu po jeho dalších Příšerných příbězích. Jediné, co bych tomu vytkla, je doporučený věk pro čtenáře. Asi bych nedala knížku číst desetiletému dítěti. Nemůžu sice říct, že by byly vyloženě hrůzostrašné, ale byly i pro mě… řekněme trochu znepokojivé. A to jsem docela otrlý člověk..

neděle 10. ledna 2016

Knihomolův týden (1. týden)

Tak nám začal nový rok a některým z nás zase i zkouškové. A tak tu sedím nad učením na úterní zkoušku z římské literatury, které mě překvapivě i docela baví, antická literatura je i docela můj šálek kávy. Ale protože prokrastinace je strašně super věc, kterou provozuji poměrně často, dostala jsem se k sepisování tohoto článku. Jak moc ráda bych tyhle články zveřejňovala každý týden, ale znáte to, nedávám si taková předsevzetí, protože to stejně nikdy nesplním (už jsem zmínila, že prokrastinaci se věnuju dost často?)

První týden nového roku (ten předchozí nepočítám, to byl ještě z části prosinec) byl pro mě hlavně ve znamení dvou hořko-sladkých konců. Včera jsem totiž dočetla poslední díl Zaklínačské ságy, Paní jezera od Andrzeje Sapkowkého a nemohla jsem se z toho vzpamatovat. Ještě teď vlastně pořádně nemůžu. Na konci jsem si hezky pobrečela a potom hodiny nechápavě kroutila hlavou, proč mi to tady na polici kruci leželo více jak tři roky! Během listopadu a prosince jsem přečetla Křest ohněm a Věž vlaštovky a doufala jsem, že Paní jezera do konce roku ještě stihnu, ale bohužel. Nicméně, byl to skvělý start, do nového roku jsem si snad nemohla vybrat lepší knihu. Pro mě je to po Pánovi Prstenů nejlepší fantasy, které taková Píseň ledu a ohně nesahá ani po kotníky. A trojice Geralt - Ciri - Yennefer jsou pro mě snad nejlepšími knižními charaktery, které u mě snad překonaly i Aragorna (no dobře, to možná úplně ne). Zkrátka a dobře, je to srdcovka, která se mi vryla hluboko, hluboko do srdce a je mi jasné, že si jednou celou sérii přečtu znova a tentokrát pěkně bezprostředně za sebou.


čtvrtek 26. listopadu 2015

Koralina | Dobrodružství nebo noční můra?

Pohádky jsou více než pravdivé: ne tím, že nám tvrdí, že existují draci, ale proto, že říkají, že draky je možné porazit. (- G. K. Chesterton)
Takto začíná tajemný příběh z pera mistra vypravěče Neila Gaimana a rozhodně ne náhodou. Tato věta totiž dokonale Koralinu vystihuje. Na jednu stranu je to vlastně taková pohádka pro děti, na druhou tak docela ne. Koralina je především docela strašidelným, temným příběhem, vyprávějícím o jednom podivném domě, v němž žijí ještě podivnější lidé a který skrývá velké nebezpečí…


úterý 10. listopadu 2015

Domov je tam, kde je knihovna

Sedím v pokoji a prohlížím si svou knihovnu. Konečně se mi podařilo ji uspořádat tak, že mi to vyhovuje, alespoň prozatím. 

Nedávno jsem se totiž přestěhovala a to samozřejmě znamenalo, přetahat všechny své knihy z bodu A do bodu B, což vůbec nebyl jednoduchý úkol a tak jsem si řekla, že si to musím zpříjemnit a pořídila jsem si za odměnu dvě nové knihovny z Ikey. Musím uznat, že vypadají moc hezky. Často si je jen tak, s úsměvem na tváři, zálibně prohlížím. A když jsem si je tak prohlížela dneska, napadlo mě zamyslet se, co pro mě vlastně moje knihovna znamená…


neděle 8. listopadu 2015

Ty podzimní dny…

Podzim, mé nejmilejší roční období, se pomalu, ale jistě chýlí ke konci. A za chvilku tady máme Vánoce! Ale zatím si ještě užívám krásnou podzimní atmosféru, okolo mě hoří svíčky, piju horký čaj a zabalená do deky si čtu (pokud zrovna nepíšu článek, jako právě teď). K naprosté dokonalosti mi schází už jen hořící krb a tak si ho nahrazuji alespoň tímto. Užívám si taky toho, že tento semestr je zatím poklidnější a ne tak náročný jako ty předchozí, takže konečně trochu relaxuju, po náročném létě. (Mimochodem, v konceptech mi tady na blogu leží další článek o průvodcování na zámku, takže se v dohledné době můžete těšit, že se s vámi podělím o další dojmy ze své práce…) 

Především Halloween jsem si perfektně užila. V kavárně u nás ve městě měli - jako každý rok - dýňovou výzdobu, takže jsme poseděli, pokochali se a taky jsem něco málo vyfotila, což si můžete i prohlédnout. Letos jsem se navíc konečně dostala k tomu, abych si vlastní dýni vyřezala. Měla jsem z toho ohromnou radost a myslím, že se to i vcelku podařilo. Ostatně, můžete sami posoudit. Pořádala jsem také halloweenský knižní maraton, ale už jsem se jaksi nedostala k jeho zhodnocení, nicméně, věřte, že mě to bavilo a že jsem se svým výsledkem docela spokojená. Na samotný Halloween jsem četla knížku od Raye Bradburyho, která u nás nedávno vyšla a bylo to naprosto dokonalé čtení na tento svátek. Však se také kniha v originále jmenuje The Halloween Tree.

Momentálně si užívám poslední slunečné dny a podnikám vycházky se psem. Miluju, jak je podzim nádherně barevný a takový voňavý, poklidný, melancholický,… Zkrátka, podzim je pro mě rozhodně nejkrásnější roční období a vůbec bych se nezlobila, kdyby byl o něco delší. Vždycky strašně rychle uteče! A tak jsem si alespoň nafotila nějaké fotky, abych tu jeho atmosféru udržela aspoň o chvilku déle.

V září jsem se školou podnikla výlet do Prahy a navštívili jsme i okolí Vyšehradu… 

středa 4. listopadu 2015

sobota 31. října 2015

Strašidelné čtení

Dnes nás čeká tajemná noc, kdy bude hranice mezi světem živých a mrtvých tenká a duše zemřelých budu moci navštívit náš svět. Je totiž Samhain, Halloween či Předvečer svátku Všech svatých. Ačkoli u nás se tento svátek příliš neslaví, já ho mám přesto velmi ráda. Mám ráda tu atmosféru halloweenské noci, vydlabané dýně, které svítí mihotavými světlem svíček a všudypřítomnou mlhu. S chutí se taky podívám nějaký dobrý horor a nebo sáhnu po tématické knize, což tu atmosféru ještě pěkně umocní. Proto jsem pro vás vybrala pár tipů na strašidelní knihy, které vám mohou zpříjemnit dnešní noc, pokud nemáte jiné plány…


sobota 24. října 2015

Co se chystám číst

Za pár hodinek startuje můj dušičkový knižní maraton a přiznám se, že ani nevím, kdo všechno se zúčastní, protože ne všichni mi dali vědět. Ale samozřejmě, pokud budete chtít, stále se můžete kdykoli přidat. Já se těším, že si užiju týden plný čtení, protože (kdybyste to třeba náhodou nevěděli) ve středu je volno, v úterý mám školu jenom do 9 a pátky mám taky volné, takže bomba, lépe jsem to naplánovat nemohla. A co se tedy chystám číst?



Nakonec jsem se rozhodla, že si to čtení udělám přcee jenom více tematické než jsem původně plánovala. Ale začnu nepříliš tematicky knihou Babička pozdravuje a omlouvá se, protože mám hroznu chuť si ji přečíst. Mám od ní velká očekávání a věřím, že je splní. To uvidíte později v recenzi.

Poté už najedu na tu halloweenskou náladu a hodlám si přečíst Koralínu od Neila Gaimana. Očekávám, že to bude mrazivý pohádkový příběh a moc dobře vím, že Gaiman je skvělý vypravěč s obrovským množstvím fantazie, takže věřím, že Koralína mě určitě nezklame.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti mi doma leží už několik let a je třeba s tím něco konečně udělat. Teď prostě přišla ta chvíle, kdy si tuhle knížku s děsivými fotografiemi, ale (prý) už ne tak děsivým příběhem, přečtu. Přečtu a tečka. Snad…

A na samotný Halloween si dám nefalšovaný horůrek v podobě knihy Dům na kopci. I když jsou názory na ni dost rozporuplné, doufám, že se mi bude alespoň trochu líbit. Vypadá to na takový klasický hororový příběh, postavený především na atmosféře a úryvky, které jsem pročítala se mi docela líbily. Takže opět, počkejte si na recenzi.

A pokud bych čistě náhodou ještě měla čas na nějakou další knížku, ráda bych přelouskla Nekonečný příběh, což je klasický fantasy pohádkový příběh, který jsem ale ještě nikdy nečetla. Nejspíše protože nemám ráda film, který jsem taky nikdy neviděla dokonce. Ale nedávno jsem na ni četla recenzi na blogu whatjaneread.com a ta mě zaujala natolik, že mám chuť si příběh přečíst.

A to by bylo tak všechno. Upřímně, ani nevím, kolik svých nepovinných úkolů sama splním. Spíše uvidím, jak to půjde. Určitě přečtu alespoň jednu tematickou knihu, jak už jste podle mého seznamu určitě poznali. Taky vám hodlám sepsat nějaká ta doporučení na strašidelné knihy a filmy. A vydlabu si dýni! Tento rok už určitě!

Tak se mějte báječně, užívejte podzimní atmosféry a čtěte.

čtvrtek 22. října 2015

Halloweenský knižní maraton

Podzimní dny, pošmourno, zima a mlha. Ideální doba na to, zalézt si pod deku, uvařit čaj nebo kakao a začíst se do nějaké dobré knihy. To je idylka každého knihomola, no ne? A tohle dušičkové období je pro podobné chvilky naprosto ideální. A tak mě napadlo, zorganizovat takový dušičkový (halloweenský) knižní maraton a doufám, že se třeba přidáte…


Co je vlastně úkolem takového maratonu?
Rozhodně to není nějaký závod nebo honba za co největším počtem přečtených knih. Jde o to, si prostě co nejvíce užít čtení. Když se nad tím zamyslíte, tak spoustu času promrháme úplnými zbytečnostmi - zbytečným sledování televize, projížděním Facebooku a podobnými věcmi. Místo čtení. Alespoň já to tak občas mívám a pak jsme na sebe naštvaná, kolik času jsem zase promrhala. Takže jde o to, omezit některé zbytečné činnosti a co nejvíce se věnovat čtení. A pořádně si to užít.

Tákže, Halloween Read-a-thon poběží od 25.10. do 31.10. Hlavním úkolem je číst, číst a zase číst. A samozřejmě si to pořádně užít. Záleží jenom na vás, co budete číst. Čtěte zkrátka, na co máte zrovna chuť. Ale mám pro vás i takové vedlejší nepovinné úkoly, které můžete plnit, pokud budete chtít.

  • Přečíst denně více jak 100 stran.
  • Přečíst minimálně 5 knih.
  • Přečíst alespoň jednu tematickou čili strašidelnou knihu.
  • Sepsat pro ostatní doporučení na hororové/strašidelné knihy a filmy.
  • Sepsat článek na téma: Moje nejděsivější historka/y.
  • Vyzdobit si knihovnu/poličku nějak tematicky a pochlubit se s ní (na Facebooku, Instagramu, blogu, atd.)
  • Vydlabat si halloweenskou dýni, vyfotit ji a fotku zveřejnit na blogu.
  • A možná bude i soutěž…
Já nevím jak vy, ale já se rozhodně těším. Budu moc ráda, když mi do komentářů pod článek napíšete, zda se zúčastníte a pokud ano, tak by mi moc pomohlo, kdybyste někde odkázali na tento můj článek, aby se to dostalo mezi co nejvíce lidí a byla tak větší legrace. V sobotu vám v článku ukážu, co se (nejspíše) chystám v průběhu maratonu číst.

úterý 20. října 2015

Skleněný trůn | Přeceňovaný fenomén…

Série Throne of Glass od Sarah J. Mass je - především v zahraničí - bezesporu velkým fenoménem. Není proto divu, že většina příznivců young adult fantasy napjatě očekávala datum českého vydání a ihned poté vzala knihkupectví takřka útokem. I já jsme se na knihu těšila, protože čtenáři ji většinou vychvalovali do nebes, nedalo mi to a také jsem se pustila do čtení. A tak si tady dnes můžete přečíst recenzi na Skleněný trůn. Bohužel nepříliš nadšenou…