čtvrtek 28. ledna 2016

Příšerné příběhy vánoční | Bude vám běhat mráz po zádech…

Když vyšly Příšerné příběhy vánoční, bylo mi jasné, že si je musím přečíst. Měla jsem takový dojem, že to bude čtení přesně pro mě, ačkoli je to kniha "pro čtenáře od 10 let". Co na tom, Harry Potter je přece od devíti, ne?

A měla jsem pravdu, Příšerné příběhy vánoční mi jednoduše sedly. Je to docela útlounká knížečka, ve které najdete sedm krátkých příběhů. Ty povídky mají samozřejmě něco společného, všechny se odehrávají v období vánoc a všechny jsou tak trochu strašidelné. Ale strašidelné takovým tím správným způsobem. Viktoriánsky děsivé a tajemné. Svým způsobem mi trochu připomínaly styl Neila Gaimana, který taky nikdy úplně neodhaluje zlo, které v jeho příbězích vystupuje.

Všechny povídky mají úžasnou atmosféru a jsou skvěle vypointované. Mrzí mě, že jsem autora neobjevila už dříve, protože je skvělým vypravěčem. Určitě se poohlédnu po jeho dalších Příšerných příbězích. Jediné, co bych tomu vytkla, je doporučený věk pro čtenáře. Asi bych nedala knížku číst desetiletému dítěti. Nemůžu sice říct, že by byly vyloženě hrůzostrašné, ale byly i pro mě… řekněme trochu znepokojivé. A to jsem docela otrlý člověk..

neděle 10. ledna 2016

Knihomolův týden (1. týden)

Tak nám začal nový rok a některým z nás zase i zkouškové. A tak tu sedím nad učením na úterní zkoušku z římské literatury, které mě překvapivě i docela baví, antická literatura je i docela můj šálek kávy. Ale protože prokrastinace je strašně super věc, kterou provozuji poměrně často, dostala jsem se k sepisování tohoto článku. Jak moc ráda bych tyhle články zveřejňovala každý týden, ale znáte to, nedávám si taková předsevzetí, protože to stejně nikdy nesplním (už jsem zmínila, že prokrastinaci se věnuju dost často?)

První týden nového roku (ten předchozí nepočítám, to byl ještě z části prosinec) byl pro mě hlavně ve znamení dvou hořko-sladkých konců. Včera jsem totiž dočetla poslední díl Zaklínačské ságy, Paní jezera od Andrzeje Sapkowkého a nemohla jsem se z toho vzpamatovat. Ještě teď vlastně pořádně nemůžu. Na konci jsem si hezky pobrečela a potom hodiny nechápavě kroutila hlavou, proč mi to tady na polici kruci leželo více jak tři roky! Během listopadu a prosince jsem přečetla Křest ohněm a Věž vlaštovky a doufala jsem, že Paní jezera do konce roku ještě stihnu, ale bohužel. Nicméně, byl to skvělý start, do nového roku jsem si snad nemohla vybrat lepší knihu. Pro mě je to po Pánovi Prstenů nejlepší fantasy, které taková Píseň ledu a ohně nesahá ani po kotníky. A trojice Geralt - Ciri - Yennefer jsou pro mě snad nejlepšími knižními charaktery, které u mě snad překonaly i Aragorna (no dobře, to možná úplně ne). Zkrátka a dobře, je to srdcovka, která se mi vryla hluboko, hluboko do srdce a je mi jasné, že si jednou celou sérii přečtu znova a tentokrát pěkně bezprostředně za sebou.